Dokud člověk o něco nepřijde, nemá tušení, jak to bylo dobré. Platí to i o cestování, jak jsem se bohužel mohl přesvědčit na vlastní kůži. Byly totiž doby, kdy jsem se sám učil létat do Jižní Afriky a kdy jsem tam potom opakovaně cestoval. A kdyby tehdy byla situace v letecké dopravě taková, jaká je, prožil bych první let zřejmě v šoku a na další cestu už bych se nikdy nevydal. Před koronavirem jsem totiž běžně sehnal ve velkém předstihu cenově docela výhodnou letenku, zpravidla přes Německo nebo jinou zemi Evropské unie, tam jsem měl čas tak akorát, abych si dal pár cigaret a přestoupil na další let, buď opět s některou leteckou společností z EU nebo se South African. Přestupy byly časově i jinak pohodlné, nebyl stres. Až na jednu výjimku, za kterou jsem ale kvůli půldennímu zpoždění vyinkasovat 600 eur odškodného.

Ale pak se to podělalo. Přišel koronavirus a zdá se, jako by ho dostala i letecká doprava, a to s nežádoucími následky. Protože se dva roky létat nesmělo, pak se jedno léto smělo letět pouze s rouškou nebo respirátorem po celou dobu cesty a nakonec… Nakonec je tu dnešní realita. Ve které se nechci nikoho dotknout, ale prostě musím konstatovat, že je to zkrátka v háji. Protože kdeže jsou ony krásné časy, kdy to bylo takové, jak jsem popisoval! Dnes je to pro mě docela jiné. Aspoň v posledních cca dvou letech.

Začaly to Turkish Airlines, které prostě přiletěly pozdě do Prahy a já se tak učil v Istanbulu sprintovat, abych stihnul další let. A ke svému úděsu jsem se dozvěděl, že jaksi vázne jejich spolupráce s Jihoafričany, takže jsem se v každé etapě cesty musel odbavovat u těch, s nimiž jsem právě letěl, namísto abych dostal všechny palubní lístky hned na začátku, a to činilo lhůty na přestupy vážně šibeničními.

Pak tu byly British Airways, u kterých jsem kvůli jejich zpoždění opět dobíhal let, který jsem stihl jen čirou náhodou, když už se mnou nepočítali. Plus kompletně nekuřácké letiště v Londýně a tamní vážně nechutně se chovající bezpečnostní kontrola… A asi nejlepší Qatar Airways. Opět přehnaně zpožděné a zdržující o hodina a půl navazující let, jen abychom ho na poslední chvíli stihli. Protože kdybychom ho nestihli, kdo ví, co by bylo. Měl jsem s sebou přece cigarety a nějaké ty prášky, a to je v Kataru trestné. Takže nocovat tam v šíleném vedru v hotelu a čekat na náhradní let by bylo žrádlo, pokud by mě nezavřeli.

Jak jsem se jen zaradoval, když se teď konečně zase objevila v nabídce letenek na příští léto Lufthansa! Jenže to už není ta stará Lufthansa, jakou jsem znal před covidem. Všechny cenově slušné nabídky tu byly a možná ještě jsou s neskutečně dlouhými dobami na přestup, anebo bych se prostě finančně ‚prohnul‘.

A tak jsem musel zatnout zuby. A příští léto letím bohužel opět přes Katar. Protože časy se mění. K horšímu.