Je docela běžné, že si my lidé pořizujeme domů i nějaké ty živé tvory. Často toužíme po nějakých mazlíčcích nebo po kousku té přírody i pod svou střechou, a tak si někdy pořídíme tvora, který nám něčím imponuje a o kterého se dokážeme i postarat. Míváme tu tedy psy, kočky, kanárky, papoušky, rybičky a podobně. Ale kdybych se kohokoliv z vás zeptal, jestli doma chcete nebo nechcete mít štěnice, nikdo z vás by nechtěl. Aspoň tedy nikdo z těch, kdo ví, oč jde, a neplete si je se štěňaty. Štěnice jsou u nás doma nevítané, a to naprosto logicky a plným právem.

Nejen že neslouží žádným způsobem k našemu obveselení, ale navíc na nás parazitují a jsou nám tím více než hodně na obtíž. Když se k nám domů štěnice nastěhují, zaručeně se o tom dozvíme. I když je přes den nejspíše ani nezahlédneme, svědčí o jejich přítomnosti více než citelně štípance, se kterými se kvůli nim probouzíme. Inu, tito tvorové vylézají v noci ze škvír, kde se zabydlely, nebo z nábytku, a jdou si na nás pochutnat. A zatímco spíme, živí se naší krví, aby se pak před námi zase ukryly. Když zjistíme, že jsme se změnili v jejich potravu, je nutno zasáhnout.

Nemůžeme doufat, že by nás tyto opustily, samy u nás vzhledem ke své schopnosti se rozmnožovat nevyhynou, a ani běžně dostupné prostředky na hubení hmyzu na ně neúčinkují. Jenže co tedy s nimi? Jediným způsobem, jak se jich zbavit, je jejich totální vyhubení. A jak u hmyzu jako štěnice likvidace probíhá? Jediným skutečně účinným způsobem je objednat si zásah specializované firmy, která má pro tento účel jak proškolené zaměstnance, tak i postřiky, které na štěnice dosud zabírají. A tak si tuto firmu objednáváme. A ani trochu nelitujeme toho, že kvůli nám ony štěnice do jedné umřou. Protože přece nestrpíme, aby nám u nás doma neustále pily krev. V přeneseném i nepřeneseném smyslu slova.