Mám ráda roztomilá zvířata a je mi snad úplně jedno, jaké je to zvíře. Samozřejmě, že jsou zase některá zvířata, kterých se štítím a jsou to hlavně pavouci a některé brouky nemám ráda. Nemám je také ráda, ale řeknu vám, že když vidím někde pavouka, tak se mi chce opravdu hodně brečet, kolikrát ani nevím, jak se vám pavouka zbavit. I když jsem si dala třeba do všech oken různé sítě, aby mi tam nalezli pavouci nebo komáři, tak stejně se mi kolikrát stane, že alespoň jednou týdně najdu nějakého pavouka u mě v ložnici. Ale řeknu vám, že to není žádný malinkatý pavouček, nějaký drobeček, ale jsou to většinou takoví ti velcí hnědí pavouci, kterých se opravdu štítí snad každý člověk.

Nemůžu tohle snést. Kdybyste potom viděli mého syna, jak on má také z toho už strach. Protože tento stav pochytil ode mě, on má už také fobii z pavouků. Tak syn chce kolikrát také brečet, protože syn už také nesnáší pavouky. Já vám řeknu, že bych raději chtěla, abych se pavouků nebála, protože třeba můj bratr toho dříve využíval. Když třeba našel venku nějakého pavouka, ať už malého nebo velkého, tak mi ho vždycky házel na záda za triko. To vám řeknu, že jsem vždycky málem omdlévala.

Maminka také nadávala mému bratrovi, ať už tohle nedělá, protože na mě viděla, že kolikrát už kolabuji, že nemůžu dýchat, když mám za tričkem pavouka. Řeknu vám, že radši bych si nechala dát deset žihadel od včel, i když mám z nich také hrůzu, než abych měla v ruce třeba deset sekund nějakého velkého pavouka, tak to ani náhodou. A co vy a zvířata? Máte doma třeba jako domácího mazlíčka nějakého pavouka nebo tarantuli? I tohle se kolikrát děje, můj bratr tohle kdysi chtěl. Nevím, co bych dělala, kdybych se jednoho dne probudila a měla bych doma terárko, kde by bylo třeba několik velikých pavouků anebo také sklípkanů.