Mnozí lidé žijí v představě, že když si pořídí svůj vlastní bazén, budou jim automaticky závidět všichni, kdo bazén nemají a musí se tedy chodit koupat někam k řece, potoku nebo vodní nádrži. Ale zatímco je skutečností, že většinou bývá v našich bazénech čistá voda, čistší než někde v přírodních vodních nádržích, nelze to mít za stoprocentní pravdu. Jsou totiž i situace, kdy je tomu právě naopak.

A proč se mýlí ti, kdo žijí v mylné představě, že jsou bazény čistší než jiné, neudržované vodní nádrže? Zřejmě proto, že jednak nemají své vlastní neblahé zkušenosti a jednak nevědí, díky čemu že jsou bazény některých lidí právě takové dokonalé. A když takoví lidé nevědí, jak se věci ve skutečnosti mají, stávají se často těmi, kteří si bazény koupí a pak z nich nemají vzhledem k nečistotě ani trochu radost.

Voda se sice napouští do bazénů čistá, jenže se postupem doby kazí. A to proto, že se do ní z okolí dostává i kdeco, co ji znečišťuje. A má-li pak takový bazén zůstat čistý, musí se proti veškerým problémům bojovat. A to neznamená jenom odstraňování toho sem spadaného, toho, co je vidět na první pohled. Bazénovou vodu totiž znehodnocuje i to, co pouhýma očima nevidíme, dokud už to nenapáchá škody. Takové vodě škodí i různé mikroskopické organismy, které jsou sice malé, ale na vodu velký dopad mající.

A co pomáhá proti mikroskopickým znečišťovatelům bazénové vody? Pochopitelně jedině vhodné chemické přípravky nebo mořská sůl. Kvůli nim se totiž nemohou mikroorganismy v bazénové vodě snadno množit, a tím pádem zůstává voda déle kvalitní. Stačí salinizační jednotky naplněné mořskou solí, a hned je v domácích bazénech, vířivkách nebo na umělých koupalištích vše dokonalejší. A v takové vodě se potom nám lidem mnohem líp koupe, u takových umělých vodních nádrží je nám obvykle naprosto skvěle.